Je dobrým nápadem dát 18ti letému chlapci do ruky starou nacistickou pistoli P38? Nemůže ho něco napadnout?
Tato kniha vyšla v roce 2015 v Knižním klubu v Edici Světový bestseller.
Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu... Nový román autora Terapie láskou.
Kniha chvílemi překypuje vtipem. Říkáte si u ní, že to jsou klasické mladistvé problémy. Zradil Vás kamarád? Co vás asi napadne udělat?
Babackovo hraní je jedna z mála věcí, které mi tu doopravdy dokážou zvednout náladu. A protože už jsem rozhodnutý, že Ashera Beala i sebe zastřelím, nechci poslech Babackovy hry na housle riskovat. Bojím se, že by mě jeho hudba mohla zviklat, zlákat mě k tomu, abych žil ještě další den - jako už tolikrát. Takže sotva vejdu do auly, prohlásím : ,,Babacku, dneska tě poslouchat nebudu."Chvílemi si u knihy říkám, co toho kluka nenapadne. Dobré je na tom to, že to, nad čím Leonard uvažuje jsou naprosto klasické problémy : Co budu jíst? Má mě máma ráda? Má mě tu vůbec někdo rád? Věty, které si minimálně jednou řekl ve svém životě každý a každý den to určitě řekne spoustu lidí. Vtip je v popiskách spisovatele. To jak dokáže např. popsat jeho mámu tak, že si tu osobu představujete uplně před sebou, jako by s vámi přímo mluvila, je naprosto úžasné. Nebo to jak přesně vypadá Leonard, kluk s ošmikanými vlasy co miluje staré filmy. Dokonalost sama no ne?
V podstatě každý si představí podivného kluka, který ani neví co a proč se děje. Proč bylo osudem to, že se s Asherem nebaví? A proč se vlastně nezeptá? Přesně to jsou otázky, které mě napadly u čtení. Chvílemi jsem nechápala, proč něco neřekl, když měl možnost. Působil na mně jako kluk, který se bojí něco říct, má ze všeho strach, že by se mu snad něco mohlo stát a neumí si stát za svým. To mně trochu mrzelo. Připadalo mi, že ten kluk je trošku hloupý, že se neumí pořádně prosadit ani ve své třídě ani jinde. Nedokáže se prosadit ani u své mámy. To mě trošku zkazilo požitek ze čtení a moc mě to mrzelo. Ale jinak se mě kniha líbila a konec mě pobavil a potěšil. Určitě si knihu přečtěte protože nebyla vůbec, ale vůbec špatná. Jen mě zklamal Leonard a jeho povaha. Řekla bych ale, že spisovatel chtěl, aby Leonard byl jiný než ostatní, aby se odlišil, takže jeho povahu vlastně chápu :-).
Matthew Quick překvapil a nezklamal :-), nic jiného jsem od něj nikdy nečetla a určitě bych chtěla ještě něco přečíst pokud se naskytne možnost.
Moje hodnocení je *** a půl hvězdiček :-) z 5 :-) :-)
Napište mi do komentářů jak vám se kniha líbila, budu se těšit!
Žádné komentáře:
Okomentovat